DVS se v celém složení na čtyři dny rekreovalo v Jeseníkách. Místo bylo zvoleno přesně podle potřeb členů – místo s největší koncentrací hospod na kilometr čtvereční v horském prostředí.
Naše zážitky ve formě reportu teď přenášíme i vám!
„Dva pocity, které nesnáším! Když jsem hladový a střízlivý.“
„Cože? V deset? Jste se zbláznili? Tak ráno vám chatku nedám!“ říká potetovaná mamina za masivním stolem sociálního statusu.
A do kopce! Vedro jako kodiak v neoprenovém oblečku na pláži. Naštěstí máme cisternu vína s sebou. Václav nás neúnavně tlačí do kopce.
„Máme buzolu?“
„Máme.“
„Máme podrobnou detailní mapu z netu, kde je vytištěna jenom tato stezka?“
„Máme.“
„Máme GPS souřadnice v mapě na mobilu? Ten typ, kdy nám tečka přesně ukazuje, kde stojíme?“
„Máme. Páni, to už je jak hrát Operaci Flashpoint na úroveň hluchoslepý Downův syndrom bez končetin a hlavy.“
…
„Kde to k čertu jsme?“ rozhlíží se nevěřícně Vajík po kopřivách, zatímco Meček s Jiříbem se před nějakou dobou odpojili, aby našli lezeckou kešku.„Uh, to jste věděli, že ten turisťák je tak neuvěřitelně hnusný?“
„Já to říkal, turistika na čundry nepatří! Ani v podobě salámu!“„Prosím vás, je v tom nakládaném hermelínu feferonka?“
„Cože? Ne. To se přece smíchá.“„Nepřeháníme to s tím chlastem?“ zajímá Jiříka.
„Já bych ani neřekl. Hele, já třeba normálně přes týden, když jsem v práci, tak třeba normálně, nebudeš věřit, i třeba dva dny v týdnu nepiju vůbec!“„Jo, holt život je báječný, když nebereš svá játra příliš vážně.“