Hospodské putování roztodivné party (již ne) mládežníků nabývalo v uplynulých šesti letech různých podob. Od rozvlněných kempů, přes deštivé vinné sklípky, až po zavřené turistické ubytovny.
Organizátorem letošního letního čundru je tentokrát Meček, který s ohledem na líné opruzené šunky, jimiž bezesporu jsme, vybírá pokud možno co nejrovinatější, nejobhospodovatelnější a nejkamilovitější lokalitu, samozřejmě v závislosti na dopravní dostupnosti (chlazený Regiojet a pivo za 20) a výsledkem rovnice je Česká Třebová…
Letos měl poctít naše řady – historicky poprvé – také Pavčuz, který vzácně neměl angínu, chřipku, kapelu ani Evu.
„Pavle, víš kolik milionů jde ročně ze státního rozpočtu na sledování protivládních aktivistů?“
„Ne.“
„600 milionů. 600 milionů ty vole. Z našich daní.“fenoménem, o němž byl veden spor, byl aspekt alkoholismu, neb Václav přesně na termín čundru úspěšně reaktivoval boreliózu. Jiří navrhoval solidární mléko po celou dobu čundru, což bylo okamžitě smeteno ze stolu zde přítomnými fotry, kteří návrh považovali za nelogický. Pijeme celý rok mléko, abychom se jednou za rok urvali na čundr, kde můžeme konečně pít mléko?
Vystupujeme do prudkého deštíku. Meček vzpomíná na mládí, kdy zde čekali s bandou punkerů na spoj. To byly časy. V Opavě se nás sešlo dvacet. Pak v Ostravě přistoupilo šedesát a v Olomouci sto. Šlo se s flaškou od kupé ke kupé, kořalka, sex, cigára, průvodčí jsme vystrčili z vlaku za jízdy… plete si Meček cestování na festival s jistým normalizačním filmem.
Registrace týmu do Chytrého Kvízu:
„Baghygžgrčí tejm“ pečlivě artikuluje Jiří, přestože mít tři g v jednom slově není rétorická slast.
„Ehm… můžete to napsat?“ táže se paní„No a ta plenka, víš… když jí dáš kapičku…“
„Před kojením, nebo po.“
„Během.“
„Jo, jasně.“„Mečku, kolik tě měsíčně stojí pleny?“
„Hodně, hodně.“
„To jich tolik posereš?“
GRRRR.„Tak já si dám tu koprovou omáčku s knedlíky a vejci. K tomu palačinku s borůvkami a zmrzlinou. Jo a doneste mi ještě jeden pšeničný nefiltr,“ objednává si hrdě Meček základ průjmu tak, aby nebyl vrahem mučených slepic, krav či prasat. „Já jsem měl dneska šest obědů a čtyři piva,“ rozvíjí téma Jiříb.
„Nevíš, co bude zítra. Proto musíš sát.“
„Kamile, kolik denně vypiješ kousků?“
„Nevím. Tak tři, čtyři.“
„Jo?“
„Ok. Tak osm, alespoň.“
„Deset vypiješ.“
„Deset, deset.“