Za okny poletují neposedné sněhové vločky, tož pusťme se do reportu z letního
čundru, milý imaginární čtenáři. He? Že tu něco nehraje? No ovšem! Report je totiž psán
značně retrospektivně.
A co fotky? Kde jsou fotky?!
Trvalo dalších dlouhých šest měsíců, než se – náš starý známý „se“ – fotky do reportu přidaly.
Bazénkové komando se letos udrželo na stejném počtu, jako během loňské
vodníkovito-křibí Třebové. Tedy Jiříb, Jiřík, JiříHr, Meček, Pavčuz a Václav. Notně
diskutovaným zpestřením se měla stát také družba s Mečkovým a Vajíkovým brněnským
kamarádem Lukášem.
„Dobrý den, herbata?“
„A hele – čaj! Pro Jiřího,“ popíchneme Blautu narážkou na jeho pověstnou abstinenci.
„P**u. Řekla Dobrý den, Herr Blata,“ upřesňuje JiříB a odhaluje, že klan Blatů má podpalcem i zaměstnance polské železnice.
Po krátkém transportu do Valtic a ubytování v nedaleké turistické ubytovně rychle vyrážíme do hospod. Průzkum terénu je samozřejmě nutnost. První knajpa je jakýsi nádražní bufet obklopený několika lavičkami. Pfff, jdeme dále.
„Chachá, já už vás mám prokouknuté,“ útočí Meček na číšníka. „Dám si smažené sýry a dostanu minitrojůhelníček a dvě hranolky, tůdle. Dovalte mi tu hromadu máku s lívanci.“
„Juchů! Višňové čůčo, to jsme chlastali s punkery na Svinově!“ jásá Meček při rozpoznání notoricky známé příchutě, zatímco Pavčuz tvrdí, že špek je to, co se obvykle dává k jídlu.
„Lukáši, měl by sis ty zvratky vytřít.“
„Mrdat kalit.“
„Ne, vážně. Vem si hadru a vytři to. Smrdí to tam.“
„Ale to jsem nebyl já.“
„A kdo teda?“
„Nevím.“(…)
„No tak vidíte. Někdo to vytřel. Tak co furt máte.“
„Jde o přístup.“
„Ale já to nebyl!“Václav vytáhne dlouho šušněné eso z rukávu:
„Ty, Lukáši, ale já jsem tě u toho zvracení viděl.“
„Hm… tak jo, byl jsem to já teda. Ale už to vytřeli! A vůbec, kolik je hodin?“